Už od raného dětství jsem nacházela až pohlcující zálibu v příbězích a útěku do jiných světů. Když jsem se dívala na pohádku, chtěla jsem být princeznou a představovala jsem si, že bydlím na zámku ve vysoké věži. Pak jsem četla knížku a hned mě zase uchvátila touha být vílou a tančit za svitu luny na stříbrném jezeře. Roky plynuly a v tomto ohledu se vůbec nic nezměnilo. Při čtení Zaklínače jsem zatoužila být čarodějkou – mocnou a krásnou. A od shlédnutí trilogie Pána prstenů nemyslím na nic jiného než na zemi elfů, Roklinku. Už si přesně nepamatuji, kdy jsem poprvé viděla, že fotografie může mít i jinou podobu než formální portrét na občanku, každopádně mě prakticky hned napadlo, že kreativní fotografie by mohla být skvělým způsobem jak prožít všechny ty úžasné příběhy naráz. A tak jsem se rozhodla stát se modelkou. Moje cesta k modelkování nikdy nebyla motivována snahou zvýšení sebevědomí, úspěchu nebo kariéry. Chtěla jsem od samého začátku opustit realitu a něco ztvárnit, převtělit se…
[vc_empty_space height=“30px“][mkdf_section_title position=““ separator=“no“ title_tag=“h3″ disable_break_words=“no“ title=““No artist tolerates reality.”“]Byla jsem tou dobou na střední škole, focení TFP bylo v plenkách a kreativní fotografie si svoje příznivce teprve získávala. Domluvila jsem se s několika fotografy a nějakou dobu se věnovala modelkování. Zkrátím to – brzy bylo jasné, že tudy cesta nepovede. Na československé scéně máme spoustu šikovných lidí, jejichž práci ráda sleduji. Jako umělec mám ovšem příliš konkrétní představu o tom, jak je to správně a fotografy, od kterých bych se s důvěrou nechala vyfotit bych spočítala na prstech jedné ruky. Shodou okolností jsou to všechno ženy a zaslouží si být zmíněny: Markéta Leupoldová, Jana Pechlátová, Karolína Ryvolová, Michaela Ďurišová a „Moonless Night and Melancholy“.
Jak už jsem kdysi psala – mám vystudovanou grafiku a Photoshop byl vedle World of Warcraft moje oblíbená hra na dlouhé zimní večery a co jsem neuměla s foťákem, dařilo se vyrovnávat postprodukcí. I plna pubertálního vzdoru jsem se zařekla, že sama kompaktním foťáčkem na samospoušť zvládnu lepší fotky, než všichni ti cvakálci dohromady. A svým způsobem jo. Tehdy. Bohužel i bohudík mě focení kompaktním foťáčkem na režim makro chytlo natolik, že jsem začala s velkou vášní dokumentovat svět okolo sebe. K maturitě jsem od rodičů dostala svoji první zrcadlovku, a dál už to znáte…
[vc_row][vc_column][vc_empty_space height=“30px“][mkdf_section_title position=““ separator=“no“ title_tag=“h6″ disable_break_words=“no“ title=“Pár let střih“]Někde uprostřed divokého mladistvého hýření a marných pokusů rozjet kariéru jsem si po pár letech všimla, že se na ty moje fotky už celkem dá i koukat bez toho, aniž bych se hanbou propadla do země. A že je škoda, že já žádný takový fotky nemám. „Já bych si tak přála moct vyfotit samu sebe“ říkala jsem si. (Já vím, egoismus level 1000). Už v té době byl můj proces tvorby natolik složitý, že mě autoportréty vůbec nenapadly. Potom jsem objevila jeden z mých největších uměleckých vzorů – Agnieszku Lorek a když jsem zjistila, že i ona má své portréty ve svém vlastním stylu, tak mě to hrozně motivovalo, že to zvládnu taky.
[vc_empty_space height=“30px“] [/vc_column][vc_column width=“1/2″][vc_single_image image=“9005″ img_size=“full“ alignment=“center“] [/vc_column][vc_column width=“1/2″][vc_single_image image=“9012″ img_size=“full“ alignment=“center“] [vc_empty_space height=“30px“][/vc_column][/vc_row][vc_row css=“.vc_custom_1601631668312{padding-top: 50px !important;}“][vc_column][mkdf_section_title position=““ title_tag=“h5″ disable_break_words=“no“ text_tag=““ text_font_weight=““ title=“Jak na to“ text=“Trocha teorie“]Focení sama sebe plánuji stejně jako focení někoho jiného. První krok je plán neboli vize toho jak chci aby to dopadlo. Jo, mohla bych jít prostě ven a zkoušet se cvakat všude možně, a taky jsem to tak původně dělala. Ale už jsem velká holka a na experimenty nemám ani čas ani nervy. Jdu na jistotu. Takže mám plán.
Primárně fotím na místech, které znám. Chodím na procházky za každého počasí v různé denní i roční doby. Pozoruji světlo a ukládám si do hlavy, že tehdy a tehdy je hezké světlo tam a tam. Pokud jsem na nějakém místě poprvé a nemám možnost jej předem obhlédnout, snažím se ovlivnit alespoň čas focení. Řídím se základními jednoduchými principy, např. večerní protisvětlo je univerzální skoro na všechno.
Když vím co chci fotit a vím i kde, přichází na řadu koncept. Koncept je docela univerzální slovo, ale já tím mám na mysli soubor vize, místa, času, pózy a stylingu. Tedy z vize přecházím do zařizování. Pochopitelně se nebudu fotit v riflích a mikině. Ne, že by to nešlo, ale není to v souladu s mým stylem. Podle záměru si tedy připravím odpovídající kostým, který je vhodné podpořit adekvátním líčením a doplňky. Není od věci si to vyzkoušet obléknout a třeba si v tom udělat rychlý selfíčko. Ono to co na živo vypadá dobře, na fotce fungovat nemusí. A naopak. Mnohdy se mi stalo, že jsem měla výbornej nápad, kterej v praxi nakonec zas tak výbornej nebyl.
Pózování pro mě byla úplně nejtěžší část celého procesu. Když se nevidíte, tak je to fakt na prd, nicméně dá se to naučit. Nezbývá než zkoušet, zkoušet a zkoušet. Dívat se na ostatní fotky, inspirovat se a napodobovat. Hodiny před zrcadlem, stovky smazaných nepovedených fotek, pláč a vztek, že to pořád není ono… Ale tělo si pamatuje… Je to vlastně něco jako taneční choreografie. Po čase budete vysekávat efektní pózy naprosto přirozeně a automaticky.
Ještě se lehce vrátím k líčení. Líčení není úplně nezbytně nutné, ale dokáže výrazně pomoct, pokud je udělané dobře. Pokud si v čemkoliv nejsem úplně jistá, platí že méně je více a u líčení to platí dvojnásob. Než si domrvit celou fotku křivými linkami a nevhodnými stíny, raději je nepoužiju vůbec. Základem je sjednotit pleť makeupem, řasenkou lehce zvýraznit řasy a rty přejet balzámem nebo leskem. Tohle trio zvládne každej. Jinak platí stejný postup jako u pózování – inspirovat se a zkoušet a zkoušet.
[vc_empty_space height=“30px“][/vc_column][/vc_row][vc_row css=“.vc_custom_1601651726225{padding-top: 50px !important;}“][vc_column][mkdf_section_title position=““ title_tag=“h5″ disable_break_words=“no“ text_tag=““ text_font_weight=““ title=“V praxi“ text=“Ukázky s postupy“][vc_column_text]Jak technicky. Složitější varianta je foťák + stativ + doplňkové světlo + samospoušť Jednodušší varianta je foťák a přirozené světlo + samospoušť Nejjednodušší varianta je foťák + přirozené světlo + dobrovolník v roli samospouště.
[/vc_column_text][vc_empty_space height=“30px“][vc_row_inner css=“.vc_custom_1601653358820{padding-top: 30px !important;}“][vc_column_inner width=“1/2″][vc_empty_space height=“90px“]
foťák + stativ + doplňkové světlo + samospoušť
Záměr: Chci vyfotit elegantní gothic portrét Postup: Jsem normálně doma, jako pozadí si najdu prázdnou zeď. Naproti sobě dám foťák na stativu, z boku mám na druhém stativu externí blesk. Foťák spáruji s dálkovou samospouští. Stoupnu si ke zdi, zaujmu pózu, nenápadně namířím na foťák a zmáčknu spoušť.
Rok 2016 Canon 7D + Sigma 30mm f/1.4 Art
[/vc_column_inner][vc_column_inner width=“1/2″][vc_single_image image=“8988″ img_size=“full“][/vc_column_inner][/vc_row_inner][vc_row_inner css=“.vc_custom_1601653358820{padding-top: 30px !important;}“][vc_column_inner width=“1/2″][vc_single_image image=“8993″ img_size=“full“][/vc_column_inner][vc_column_inner width=“1/2″][vc_empty_space height=“80px“]foťák + přirozené světlo + samospoušť
Improvizace: Jdu po venku a náhodou potkám mez, kde se vypaluje tráva. Okamžitě mě napadne čarodějnická tématika. Kleknu si za jeden z ohňů, sundám bundu, rozcuchám vlasy. Foťák s nastavenou samospouští opřu o pařez naproti. Dodnes jeden z mých nejoblíbenějších autoportrétů a přitom vzniknul úplnou náhodou kdy jsem byla ve správný čas na správném místě.
Rok 2014 Canon 550D + seťák 18-55mm
[/vc_column_inner][/vc_row_inner][vc_row_inner css=“.vc_custom_1601653358820{padding-top: 30px !important;}“][vc_column_inner width=“1/2″][vc_empty_space height=“50px“]foťák + přirozené světlo + dobrovolník
Záměr: Proč si zbytečně komplikovat život a ztěžovat práci, nač se tahat s technikou. Nejjednodušší pro mě prostě je poprosit někoho o asistenci. Poslední roky už sama sebe zvěčňuji pouze tímto způsobem a zneužívám k tomu především svého manžela. Příklad postupu: Chystáme se na výlet a já mám vyhlídnuto hezké místo, kde bych ráda měla fotku. Poprosím manžela, jestli by mě tam nevyfotil. Vymyslím si koncept, sbalím si věci, nalíčím se a připravím. Dojedeme na místo, dám manželovi nastavený foťák a instrukce typu tady si stoupni a odkud mě vyfoť takhle.
Rok 2018 Canon 550D + Sigma 30mm f/1.4 art
[/vc_column_inner][vc_column_inner width=“1/2″][vc_single_image image=“8995″ img_size=“full“][/vc_column_inner][/vc_row_inner][vc_row_inner css=“.vc_custom_1601659642924{padding-top: 50px !important;padding-bottom: 50px !important;}“][vc_column_inner] [vc_empty_space height=“30px“][mkdf_section_title position=““ separator=“no“ title_tag=“h6″ disable_break_words=“no“ title=“Důležitá fakta“]Věcná poznámka 1: Zadarmo ani kuře nehrabe a asistentovi je vhodné jeho práci nějak vynahradit, pokud to po něm žádám opakovaně. Můj manžel se většinou nechá uplatit cigaretami a pozváním na pivo / jídlo. Někomu jinému bych například nabídla protislužbu ve formě fotek ode mě.
Věcná poznámka 2: Ikdyž autorem konceptu jsem já, všechno vymyslím, zařídím a fotku upravím, majitelem a autorem výsledné fotografie je vždycky člověk, který zmáčkne spoušť. Podobná situace nastává i na fotografických workshopem. Přestože lektor připraví kompletní scénu a účastníci kurzu přijdou k hotovému, autory fotografií jsou právě účastníci. Z pohledu autorství duševního vlastnictví je to sice trochu zvláštní, ale takhle mluví zákon.
[/vc_column_inner][/vc_row_inner][vc_row css=“.vc_custom_1601659649202{padding-bottom: 50px !important;}“][vc_column width=“1/4″][vc_single_image image=“9006″ img_size=“full“ alignment=“center“][/vc_column][vc_column width=“1/4″][vc_single_image image=“9007″ img_size=“full“ alignment=“center“][/vc_column][vc_column width=“1/4″][vc_single_image image=“9008″ img_size=“full“ alignment=“center“][/vc_column][vc_column width=“1/4″][vc_single_image image=“9009″ img_size=“full“ alignment=“center“][/vc_column][/vc_row]